Dagmar VopálkováPrvní vztahy nás formují. Nemusí ale určovat celý náš život.
Každý z nás si přeje prožívat vztahy, ve kterých se cítí bezpečně, přijímaný a může být sám sebou.
Přesto se někdy opakovaně ocitáme v podobných situacích.
Bojíme se říct svůj názor.
Máme potřebu vyhovět druhým, i když je to na úkor nás samotných.
Nebo naopak jen těžko někomu důvěřujeme.
Často hledáme příčinu v tom, co se děje právě teď.
Někdy ale jejich kořeny sahají mnohem dál.
Do vztahů, které jsme prožívali jako děti.
První zkušenost s blízkostí
Rodina je místem, kde se učíme, co znamená být ve vztahu.
Pozorujeme, jak spolu dospělí mluví.
Jak řeší neshody.
Jak dávají najevo náklonnost.
Jak zvládají náročné situace.
Aniž si to uvědomujeme, vytváříme si představu o tom, co je ve vztazích běžné.
Tyto zkušenosti si často neseme dál.
Ne jako vědomé rozhodnutí.
Spíše jako něco samozřejmého.
Teprve v dospělosti někdy zjistíme, že to, co jsme považovali za normální, nám ve vztazích přináší bolest nebo nejistotu.
Nejde o hledání viníka
Když mluvíme o vlivu dětství, může snadno vzniknout dojem, že hledáme chyby rodičů.
O to ale nejde.
Většina rodičů dělala to nejlepší, co v danou chvíli uměla.
Stejně jako se dnes snažíme i my.
Smyslem není vracet se do minulosti proto, abychom někoho obviňovali.
Smyslem je porozumět souvislostem.
Protože právě porozumění nám dává možnost reagovat jinak než dříve.
Minulost nemusí rozhodovat o budoucnosti
Ve své praxi často potkávám lidi, kteří si najednou uvědomí, že některé své reakce znají už velmi dlouho.
Možná celý život ustupovali druhým.
Možná měli pocit, že musí být za všech okolností silní.
Možná se báli odmítnutí natolik, že raději neříkali, co skutečně potřebují.
Ve chvíli, kdy těmto souvislostem začnou rozumět, se něco změní.
Ne minulost.
Ale jejich pohled na sebe.
A právě tam často začíná skutečná změna.
Ne tlakem na výkon.
Ne snahou být jiný.
Ale větším porozuměním tomu, proč reagujeme právě tak, jak reagujeme.
Každá generace může něco změnit
To, co jsme v dětství zažili, už změnit nemůžeme.
Můžeme ale ovlivnit to, jaké vztahy vytváříme dnes.
S partnerem.
Se svými dětmi.
S přáteli.
I sami se sebou.
Nemusíme být dokonalí.
Stačí být ochotní všímat si svých reakcí, učit se z nich a postupně hledat nové cesty.
Někdy právě tím dáváme ten největší dar nejen sobě, ale i lidem, kteří jsou součástí našeho života.
Na chvíli se zastavte…
Možná není potřeba hledat všechny odpovědi hned.
Možná si jen dovolte chvíli zůstat u těchto otázek.
Jaké poselství o vztazích jste si přinesli ze své rodiny?
Co z těchto zkušeností vám dnes pomáhá a co vás naopak omezuje?
Jaký malý krok můžete udělat, aby vaše dnešní vztahy byly o něco více takové, jaké si přejete prožívat?
Minulost už změnit nemůžeme. Můžeme změnit způsob, jak s ní dnes zacházíme. A někdy právě tím začíná nová kapitola našeho života. 🌿
Pokud rezonuje s vámi to, o čem jsem psala, ráda se s vámi setkám. Domluvte si konzultaci.